Z hradu na hrad středním Krušnohořím od O. Grezlové | Knižní ochutnávka

Tajemné stezky - Z hradu na hrad středním Krušnohořím

V prosinci minulého roku vyšla u nakladatelství Regia, v edici Tajemné stezky, další zajímavá kniha Z hradu na hrad středním Krušnohořím od Otilie K. Grezlové. Ve spolupráci s nakladatelství Regia jsme vám přichystali další knižní ochutnávku.

O knize

Po první knize Hornickou slávou středního Krušnohoří budeme pokračovat směrem na východ. Uvidíme, že tato část Krušných hor je o poznání „jinačejší“ než Vejprtsko, Měděnec a okolí, Výsluní a třeba Křimovsko. Naše putování a povídání zahájíme Jirkovem a Červeným Hrádkem, přes mnohé pozoruhodné obce, hluboké lesy a ještě hlubší údolí doputujeme do Brandova, na Horu Svaté Kateřiny a do Českého Jiřetína. Nevynecháme vodní nádrž Fláje a okolí, propátráme, co je uvnitř vymezené oblasti. Zastavíme se i na jedné ze sedmi nejohroženějších památek v Evropě – na zámku Jezeří. Městem skončíme, tím největším zdejším je Litvínov, a rozloučíme se v Lomu.

Z hradu na hrad středním Krušnohořím

Kniha Z hradu na hrad středním Krušnohořím

Charakter krajiny zejména v jižní části má stigma blízkosti silné průmyslové oblasti a městské zástavby, na druhou stranu nás ohromí skalnatá a velmi příkrá údolí, jimiž je tato část hor pověstná. Vrcholy nepřesahují tisíc metrů, ovšem vzhledem k výchozímu místu se člověk při výstupu hodně zadýchá. I do tohoto putování se nám vloudí přehrady, stejně jako rozlehlé louky a lesy, kde po celé dny ani živáčka nepotkáte, přírodní rezervace a vyhaslé vesnice, jejichž poslední stopy mizí pod taktovkou vládnoucí entropie. Možná se mnou na stránkách knihy budete souhlasit, že se leccos zdá tajuplné, magické a nevysvětlitelné. Co je nového, to jsou hrady – od těch nepatrných pozůstatků až po pozdější výstavné zámky s mnohdy pohnutými osudy jak staveb, tak jejich majitelů. Právě proto jsem zvolila název Z hradu na hrad středním Krušnohořím. Tak tedy pojďme a naslouchejme, co nám Krušné hory budou vyprávět tentokrát. Ujišťuji vás, že nudit se rozhodně nebudeme.

Bibliografické údaje

Název: Tajemné stezky – Z hradu na hrad středním Krušnohořím
Autor: Otilie K. Grezlová
Nakladatel: Regia
EAN: 9788087866535
ISNB: 978-80-87866-53-5
Popis: 1× kniha, vázaná, 264 stran, česky
Rozměr: 15 × 21 cm
Rok vydání: 2020 (1. vydání)
MOC: 299kč

Ukázka: Tamhle za kopcem je spousta vody
Naučná stezka Flájská hornatina

Když už jsme se ocitli v těchto místech, hluboko a vysoko v Krušných horách u hranic, doufám, že budete souhlasit s cestou z Mníšku do Českého Jiřetína. Pro mě by byla ostuda si ji občas nedat. Ona pokaždé vypadá trochu jinak nebo si něčeho jiného všimnu. Kondici máme dobrou, je to nějakých 15 kilometrů (z Hory Svaté Kateřiny 23 km). Abyste věděli, co nás čeká, podívejme se do mapy: červená značka vede k rozcestí U Desítky souběžně s naučnou stezkou Flájská hornatina, občas ji doprovází cyklotrasa. U Desítky si to naučná a cyklotrasa vydají po silnici k Černému rybníku, za chvíli se naučná rozejde i s ní a odvážně se vyšplhá na vrch Pestrý, aby si po chvíli dojemně padla do náruče opět s červenou značkou a ruku v ruce spolu dosáhly Českého Jiřetína. Většinou půjdeme po lesních či lučních cestách, celkem vystoupáme 377 výškových metrů a sestoupáme 475 metrů (ale nelekejte se až tak moc, stoupací a klesací údaje platí pro trasu z Hory Svaté Kateřiny, my si na trase z Mníšku něco odečteme). A hlavně se budeme dívat kolem sebe, je tu opravdu nádherně.

Můžeme, ale nemusíme k Černému rybníku, je součástí stejnojmenné přírodní rezervace o rozloze 33 hektary a vyhlášené roku 1993, nachází se v nadmořské výšce kolem 800 metrů, začíná zhruba pět kilometrů od vodní nádrže Fláje a zasahuje až ke státní hranici s Německem.

Tolik tedy míry a váhy, abychom tak řekli. Rašelina tady má mocnost od 1,7 metru do šesti metrů. Odborník na mechy by si tu lebedil, z ohrožených rostlin cévnatých se tu dá najít klikva bahenní, rojovník bahenní a šicha černá. Není černá, je to stálezelená rostlina podobná vřesovci, černé má bobule. Vypadají docela jako borůvky, ale určitě byste si ji s nimi nespletli, lístky šichy vypadají jako tlusťoučké jehličky. Plody jsou jedovaté, byť se užívaly v lidovém léčitelství. Dále tu rostou brusinky, borůvky a můj další favorit, suchopýr pochvatý, i koprník štětinolistý, pro který mám taky slabost. Zvláštní svěží a sytá zeleň huňatých řapíkatých listů ostře koresponduje s bělostnými hustými okolíky. Na severu rezervace tokají tetřívci obecní, hnízda tu má sýc rousný a kulíšek nejmenší, linduška luční, ťuhýk obecný, plazí se zmije a pobíhá ještěrka živorodá, ropucha obecná, skokan hnědý a čolek horský. A co by to bylo za rybník bez kachen – hostí převážně ty divoké a čírky obecné. Když se rozhlédneme po okolních dřevinách, identifikujeme borovici černou, smrk ztepilý, břízu bělokorou, jeřáb obecný, vrby a vrchoviště s klečí.

Z hradu na hrad středním Krušnohořím

Černý rybník je součástí stejnojmenné přírodní rezervace

Aby to nebylo až tak idylické, tak na východním břehu je mohyla, nápis na desce oznamuje, že tady 5. února 1962 zahynul tragickou smrtí vrchní mistr lesního odborného učiliště Jaroslav Lafek. Mám dojem, že kdosi mi říkal něco o autonehodě. Ona ta silnice v zatáčce vynáší. Další kolize se odehrála o pár let později. Policejní vůz skončil v rybníku, osazenstvu auta se nic nestalo, přicapalo mokré a dílem bez bot do Klínů pro pomoc. Záhy se na krajnici objevila svodidla.

Sám Černý rybník s rozlohou 1,08 hektaru a původním názvem Forellenteich (tedy Pstruhový) byl založen v 19. století v prameništi potoka Svídnice k chovu ryb, konkrétně pstruhů. Ano, jsou i tací pstruzi, kteří žijí v rybníku. A to nejzajímavější nakonec – koncem 19. století se v okolí našly dva sekeromlaty a nádoba kultury se šňůrovou keramikou plus pozůstatky kůlů z pozdní doby kamenné (polovina 3. tisíciletí př. n. l.).

Rozcestí U Desítky není jen takové ledasjaké, kdysi tudy vedla Stará solná stezka z Halle až do Prahy. Kdybychom šli od Desítky doleva po červené, dojdeme na státní hranici, kde stávalo něco jako průjezdná stodola, zvaná Klínská brána (dochoval se pouze název), jedna z mnohých, které byly v pravidelných intervalech součástí obory, založené po dokončení stavby zámečku Lichtenwald (1765) k chovu jelení zvěře. Název se začal užívat kolem roku 1890, kdy měla obora největší rozsah (2 575 hektarů a 600 kusů zvěře). Hloubka brány vytvářela tunel, jenž zvěři případné úmysly prchnout rychle vyhnal z hlavy. Řekněte sami, které zvíře dobrovolně vleze do podivného tunelu? Leda tak psi při agility, a i to některý čtyřnožec dlouho bojkotuje. Kdybyste hranici přešli, po chvilce dojdete k přístřešku „am Göhrener Tor“, odbočíte vlevo po červené a zelené a po půl kilometru dorazíte pod vrchol kopce Kluge-Hübel (834 m n. m., donedávna jen Hübel) na místo, kde je přístřešek, informační tabule, rozcestník a navíc ještě kámen s pamětní deskou s nápisem „Revierförster Helmut Kluge tätig 1964–1990“. V sedmdesátých letech začaly vlivem škodlivých emisí umírat zdejší smrkové lesy a nadlesní Kluge s místními nadšenci zalesňoval holiny břízami a jeřáby.

Klínská brána už dnes bohužel nestojí

Klínská brána už dnes bohužel nestojí

Po naučné stezce pokračujeme na vrchol Pestrého (875 m n. m.), za vrcholem se znovu shledáme s červenou turistickou značkou a dojdeme na Jelení hlavu s turistickým rozcestníkem. Zanedlouho se u rozcestníku Pstružný potok napojujeme na Tetřeví cestu a v její společnosti dojdeme do rekreační osady Mlejnky, což už je vlastně Český Jiřetín.

Český Jiřetín

Český Jiřetín (Georgendorf) je polohou pěkná houpačka – od 610 do 740 m n. m. – a patří k němu osada Fláje (tedy zbyteček po výstavbě přehrady) a osada Horní Ves, nejvýše položená část vesnice. Když se historicky neví kdo a kdy, tak se obvykle píše, že „se traduje“. Tak jako tady. Prý ho v roce 1592 založil Jiří z Lobkovic, od něho je také asi odvozen název obce. Lépe je prý uvádět, že v druhé polovině 16. století vznikl coby dřevorubecká osada za vlády Lobkoviců. Časem přešla do hornolitvínovského panství Valdštejnů. Pracovní příležitosti byly dvě – práce v lese a zemědělství. Po zřízení plavebního kanálu přibylo plavení dřeva, což trvalo do roku 1872. Tou dobou už si obyvatelé přivydělávali výrobou dřevěných hraček a upomínkových předmětů a mohli pracovat i v továrně na lepenku. Po druhé světové válce se obec nepodařilo dosídlit, má převážně rekreační charakter. Vyhlášené jsou zdejší sjezdovky jižně od obce na svahu Jestřábího vrchu (814 m n. m.). Obcí prochází Krušnohorská lyžařská magistrála, mimo zimu se nabízí hojnost turistických cest a cyklotras i na německé straně hranice, které jsou dobře dostupné, neb v obci je silniční hraniční přechod.

Český Jiřetín na pohlednici z roku 1921

Český Jiřetín na pohlednici z roku 1921

Unikátní památky

V Českém Jiřetíně se připravte na dvě unikátní památky. Začneme farou v osadě Horní Ves. Člověk za život viděl hodně far, na první pohled bylo zřejmé, že nejde o obytný dům. Tady je to přesně naopak, běžný dům vůbec nevypadá jako fara. Je patrový z první poloviny 19. století, má obdélný půdorys, zděné přízemí, patro a štíty pokrývá šindel a eternit, ten je i na střeše. Okna v přízemí mají okenice. Budova se rekonstruuje. Aha, rozhlížíte se: fara tady sice je, ale kde je kos- tel? Musíte si ho už jen představit. Byl naproti přes silnici, jednolodní, pocházel z let 1796–1800, k jižní straně presbytáře přiléhala obdélná sakristie. Na západní straně stála hranolová věž zakončená jehlanem s makovicí, pokrytá šindelem stejně jako střecha kostela. V roce 1957 byl v bídném stavu, o pět let později zcela prázdný, zachránil se alespoň krásně vyřezávaný oltář Božského Srdce Ježíšova a oltář Dobrého pastýře. Jinak bylo všechno zničeno: kruchta, varhany, propadl se strop, někdo přičinlivý vytrhal ze země dlaždice. Roku 1966 byl kostel zbořen stejně jako přilehlý hřbitov. Na místě je dodnes rumiště, podle ročního období více či méně úspěšně maskované plevelem. Nedávno jsem se náhodou dala do řeči s jedním domorodcem. Velmi ochotně mi přinesl ukázat zarámovanou fotografii kostela v zimě a poetický obrázek, jak zvěčnila kostel litvínovská malířka Sylva Prchlíková.

Kostel sv. Petra a Pavla v českojiřetínské části Horní Ves kolem roku 1910. Zbořen byl roku 1966.

Kostel sv. Petra a Pavla v českojiřetínské části Horní Ves kolem roku 1910. Zbořen byl roku 1966.

Z Horní Vsi se pohodlně dojde kolem krásného rybníka Tři smrky k Žebráckému rohu, ještě si o něm povíme. Na mé stupnici oblíbenosti má hodně vysokou pozici – je tu totiž hranice lesa a směrem ke čtyři kilometry vzdálené Moldavě se otevírají pláně… pláně, kam oko dohlédne, daleké výhledy, sem tam osamělý strom, pokroucený bičujícími vichry, ale odolávající. Nedaleko odtud je u lesní cesty vysoký posed. Není ledajaký, je to původní pozorovací věž z dob železné opony.

A teď ta druhá památka se statutem kulturní památky České republiky. Asi 300 metrů od hraničního přechodu v Českém Jiřetíně stojí na mírném návrší původně protestantský kostel sv. Jana Křtitele. Je unikátní hned z několika důvodů. Je to přistěhovalec z Flájí, na Mostecku další přesunutý kostel. Tenhle neputoval po kolejích, ale byl rozebrán na prvočinitele (1969) a přemístěn. Stavěl se v letech 1667–1670. Další unikátnost – je to jediná, kompletně ze dřeva postavená sakrální stavba v Krušných horách. Má jednu loď, trojboký presbytář a na střeše věžičku. V interiéru je gotická socha Piety (po roce 1550) a pozdně gotická Kalvárie (kolem 1500). Autorkou novodobých děl oktagonu se starou liturgickou symbolikou, umístěného ve stropě nad oltářem, a návrhu vitráží oken (zhotovil je flájský rodák Karl Köhler) – je malířka Gerlinde Fritsch. Zvonice dostala zvon v roce 1999 z kostela v nedalekých Klínech. Dva náhrobní kameny se datují do doby mezi 15. až 18. stoletím. Figurální náhrobník s ženskou postavou a nápisem patří Sabině Ebermannové († 1730), matce zdejšího faráře, který sem přišel z Horní Lužice. A taková zvláštní unikátnost – kostel není skoro odnikud vidět, musíte o něm vědět. Škoda. Nebo je to možná dobře…?

Hornoveský kostel na obraze Sylvy Prchlíkové, který mi laskavě ukázal jeden z domorodců

Hornoveský kostel na obraze Sylvy Prchlíkové, který mi laskavě ukázal jeden z domorodců

Vedle kostela stojí na zajímavě tvarovaném kamenném soklu prostý kovový kříž s ukřižovaným Kristem. Cestou k hlavní silnici objevíme ve svahu další podstavec, tentokrát pouze s křížem, je trochu ukrytý za větvemi.

V centru obce je pěkný hrázděný dům, poblíž pak pomník s deskou „Památce zesnulých ve světových válkách“, pod ní je menší tabulka s textem „Na paměť amerického letce S/Sgt. Wilbur G. Dishneau, 100 th BG, který zahynul 12. 5. 1944 nedaleko Č. Jiřetína v troskách B-17G“

Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele byl do Českého Jiřetína přesunut z nedalekých Flájí

Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele byl do Českého Jiřetína přesunut z nedalekých Flájí

Pár kroků od parkoviště stojí před odbočující cestou pomník (no, to je asi silné slovo), tak socha? Prostě dřevěné umělecké dílo, které si mě okamžitě získalo (vzpomeňte si na to, až budeme obcházet památky v Lomu). Jmenuje se Jablko moudrosti a jeho autorem je litvínov- ský malíř a sochař Pavel Lakomý (* 1961), který se nejdříve profesionálně věnoval hudbě, pak se přidaly ambice uspět i v jiném uměleckém oboru, a to v malbě, později v sochařství. Jeho plastiky jsou na kruhových objezdech v Litvínově a v Klínech. Na sloupci pořádně tlustých knih (dřevěných) je veliké jablko z téhož materiálu. Nepřehlédnutelně nakousnuté. Zkrátka někdo v touze zmoudřet si jablka pořádně „urafnul“. Snad při tom nepřišel o zuby. Cukaly mi koutky, až jsem se rozesmála. Takový humor je mi blízký.

Český Jiřetín má také svého rodáka: Wenzel Liebscher (1838–1927) dlouholetý zdejší starosta, se povoznictvím a mlynářstvím zajistil tak, že mohl kolem roku 1870 vybudovat v obci výrobnu papírového kartonu nazvanou Bohemia, což předpokládalo mlýn na drcení dřeva. To zase předpokládalo pořádnou sílu, a tudíž energii. Ta se přímo nabízela. Liebscher svedl vodu z Flájského plavebního kanálu do továrny potrubím, převýšení činilo 70 metrů.

Ještě se zmíníme o českojiřetínském hradišti. Je uvedené na mapách.cz, hned za Jablkem moudrosti se odbočí doleva a pak se stoupá do kopce mezi rekreačními chatami, neomylně po soukromých neoplocených pozemcích. Jednou mi to nedalo a na hradiště jsem se příkře se vinoucí cestou do kopce vydala. Dva chataři si mě zamračeně měřili zrakem; navázala jsem s nimi řeč. Byli naštvaní, dost lidí se tam hrne (ano, po jejich soukromých pozemcích) a vůbec nic tam není. Prý by bylo nejlepší, kdyby to z map zmizelo. Přesto jsem byla zvědavá – nic jsem tam neviděla. Ovšem archeolog Milan Sýkora z Mostu, který stopy zaniklého hrádku Georgensdorf na úzkém skalním ostrohu nedávno objevil, je jiného mínění: jasně identifikuje pradávné nádvoří, obytnou stavbu, obranný příkop. Hrádek postavený koncem 13. století strážil obchodní cestu, na níž se vybíralo clo, a je dost možné, že s brandovským hrádkem vytyčoval hranice Českého království.


O autorce

Otilie K. Grezlová prošla v životě sedmi profesemi a jak sama říká, všechny ji bavily. Pracovala například jako vědecká pracovnice v Ústavu filozofie a sociologie Akademie věd, jako personalistka, dodnes rediguje knihy.

Po letech života ve velkoměstě, práci ve vědě i zahraničních firmách si vychutnává venkovský život na volné noze. Díky této nové etapě se věnuje činnostem, o nichž si nikdy nemyslela, že je bude dělat. Vášnivě ráda jezdí na kole, trénuje psa a miluje koně. S partou nadšenců vyrážejí na dlouhé vyjížďky Polabím a každoročně mají letní čundr na koních. Spí ve stanech, vaří v kotlíku. „Jedna kamarádka mě má za cvoka, druhá mě obdivuje,“ usmívá se autorka.

Knihy Otilie K. Grezlové:

 

(2020) Z hradu na hrad středním Krušnohořím, Nakladatelství Regia  
(2020) Káťa a Beník musí do psí školy, nakladatelství Alpress  
(2019) Natálka a Knoflíček, nakladatelství Alpress
(2019) Hornickou krajinou středního Krušnohoří, Nakladatelství Regia
(2018) Hledá se Flíček, nakladatelství Alpress
(2017) Dárek za všechny prachy, nakladatelství Alpress
(2017) Anička a Jitřenka, nakladatelství Alpress
(2017) Lumpík zachraňuje, nakladatelství Alpress
(2016) Vzpoura plyšového medvídka, nakladatelství Alpress  
(2016) Štěňátko a Terezka, nakladatelství Alpress

Hledáme redaktory:

Baví tě cestovat, fotit a psát? Chtěl bys sdílet své poznatky z cest a inspirovat další lidi, kam na výlet? Napiš nám na náš email:  preshumna(@)seznam(.)cz


Sledujte nás na sociálních sítích:

Nejnovější články:
  • Bigarský vodopád – rekviem za jeden unikátní vodopád světa | Banát
    Bigarský vodopád se nachází v národním parku Cheile Nerei – Beusnita. V oblasti, která je známa našincům jako rumunský Banát. The World Georaphy vydal v roce 2013 seznam osmi jedinečných vodopádů světa, kde se na prvním místě umístil právě Bigarský vodopád. V pondělí 7. června 2021 přišla smutná zpráva – ve večerních hodinách se utrhl blok tvořený nánosem travertinu a zřítil se k zemi. Bigarský vodopád…
  • Otomar Dvořák: Soutěskami Českého krasu | Audioknižní ochutnávka
    Tato kniha nás zavede i na pohádkový hrad Karlštejn, klášter ve stínu gigantického útesu ve Sv. Janu pod Skalou, prastaré hradiště Tetín nebo rozsáhlé Koněpruské jeskyně s dílnou středověkých padělatelů mincí, ale především nám odhalí zákoutí neprávem opomíjená. Spatříme jeskyně, v nichž poustevníci sv. Prokop a sv. Ivan sváděli vítězný zápas s mocnostmi pekelnými, u trampských ohňů vyslechneme legendy o děsivém fantomu opuštěných lomů…
  • Hrad Pravda – romantické místo setkávání dnes i v minulosti | PP Džbán
    Na pomezí okresů Louny, Kladno a Rakovník se nachází přírodní park Džbán. Vytváří tak pomyslnou hranici mezi průmyslovými oblastmi Severočeské hnědouhelné pánve a Kladensko-rakovnické pánve. Pozoruhodnou krajinu Džbánska utvářeli geologické procesy zdvižením křídové tabule vysoko nad krajinu. Vzniklo tak poměrně rozsáhlé přírodovědně a krajinářsky cenné územ, které je ceněno díky své geomorfologii území…
  • Hrad Helfenburk – Hrádku se zmocnila tlupa loupeživých opic | Ústecko
    Hrad Helfenburk se nachází na pomezí CHKO Českého středohoří a Kokořínska nedaleko obce Úštěk v Ústeckém kraji. Byl vybudován ve 14. století na pískovcovém ostrohu, který ční nad údolím Hradeckého potoka. Zřícenina skalního hradu dokáže učarovat mnoha návštěvníkům. O její malebnosti svědčí i skutečnost, že si kulisy hradu pro své záběry vybral nejeden filmový štáb – např. pro film Dva na koni, jeden na oslu, O bílé paní…
  • Z hradu na hrad středním Krušnohořím od O. Grezlové | Knižní ochutnávka
    Z hradu na hrad středním Krušnohořím V prosinci vyšla u nakladatelství Regia, v edici Tajemné stezky, další zajímavá kniha Z hradu na hrad středním Krušnohořím od Otilie K. Grezlové. Ve spolupráci s nakladatelství Regia jsme vám další knižní ochutnávku.Po první knize Hornickou slávou středního Krušnohoří budeme pokračovat směrem na východ. Uvidíme, že tato část Krušných hor je o poznání „jinačejší“…

Podpoř nás sdílením