Mlžnou krásou Rychlebských hor od Miroslava Kobzy | Knižní ochutnávka
Na podzim letošního roku vyšla v nakladatelství Regia, v edici Tajemné stezky, nová kniha Mlžnou krásou Rychlebských hor od Miroslava Kobzy. Rozhodli jsme se, že vám ji představíme v nové rubrice Knižní ochutnávka.
O knize
Kniha Mlžnou krásou Rychlebských hor pojednává o tajemných Rychlebských horách. Kraj hlubokých údolí, průzračných potoků, starých hradů, zaniklých vesnic a v podzemí ukrytého nezměrného bohatství. Kraj, kudy kráčela historie, i země na kterou se zapomnělo.
Mlžnou krásou Rychlebských hor
Jmenují se podle stejného města, ale jejich název zní jinak v Polsku a jinak v Česku. Ani mnozí místní netuší, kde hřebeny Rychlebských hor začínají a kde končí. Najdeme v nich kouty opuštěné a zapomenuté Bohem i lidmi, stejně jako místa, kde kypí život a voda uzdravuje tisíce lázeňských hostů. Je to prostě pohoří plné rozporů.
Snad je tím vinna historie, která dala tomuto kraji poznat bohatství obsažené ve zlatě a dalších nerostech ukrytých v podzemí či v obchodu a výrobě. Poskytla mu vzdělanost, kulturu i krásnou architekturu. Pak však tento kraj rozdělila a uvrhla ho do chudoby i zapomnění. A aby toho nebylo dost, nakonec odsud odvedla i lidi, kteří tyto hory osídlovali, dobývali i chránili. Přivedla na obě strany hranice nové osadníky, jenže ti mnohdy nevěděli, co si s nově nabytým domovem počít. Zanikly vesničky, které dávaly zdejšímu kraji pestrost, zůstaly jen nezhojené rány v krajině.
Ani turisté se do Rychlebských hor v poválečných letech příliš nehrnuli. Byl to kraj osamělých trampů, milovníků samoty a podivínů. I díky tomu si Rychlebské hory uchovaly nedotčenost a do jisté míry nádech divočiny.
Vše se mění, i tyto hory. Stále více lidí touží po klidu, takže ten se zde stává stále vzácnější komoditou. Lidé z obou stran hranice opět objevují půvab zdejší krajiny a vzájemnou spolupráci. Rychlebské hory přestávají být kopečky na konci světa a stále více se stávají krajem uprostřed Evropy. A také domovem pro generaci lidí, kteří sice nemají kořeny v tomto kraji zarostlé tak hluboko jako staré rychlebské buky, ale kořínky pomalu zapouštějí a začínají být novodobými pravými „Rychlebáky“.
Tato kniha je jak pohledem do minulosti Rychlebských hor, tak nahlédnutím do jejich možné budoucnosti, a to očima autora, který těmto horám věnoval své srdce.
Bibliografické údaje
Název: Tajemné stezky – Mlžnou krásou Rychlebských hor
Autor: Miroslav Kobza
Nakladatel: Regia
EAN: 9788087866528
ISNB: 978-80-87866-52-8
Popis: 1× kniha, vázaná, 232 stran, česky
Rozměr: 15 × 21 cm
Rok vydání: 2020 (1. vydání)
MOC: 299kč
Ukázka: Borůvková hora pamatuje návštěvy poutníků, turistů, disidentů i pozdějšího prezidenta
Borůvková hora (899 m n. m.) je nejvyšší a nejznámější vrchol nejsevernější části pohraničního hřebene Rychlebských hor, za což může i její poloha mezi sníženinou Lądeckého sedla (Przełęcz Lądecka) a Bílou Vodou.
Kdysi byla Borůvková hora považována za dvojvrchol. Společně s nedalekým Skalním vrchem (867 m n. m.) nesla jméno Heidelkuppe. Zajímavé je, že v některých mapách je nižší Skalní vrch uváděn jako Gross Heidelkuppe, zatímco Borůvková hora jako Klein Heidelkuppe. Někde se uvádí také jako Heidelberg. Jméno dostala hora pravděpodobně podle obce Heidelberg, dnes nazývané Wrzosówka, která se rozkládala jižně od vrcholu v úctyhodné nadmořské výšce přes 700 metrů.
Vesnice vznikla kolem roku 1641 poblíž zdejší hájovny. Nikdy nešlo o velké sídlo, přesto zde v 19. století stála kaple, vodní mlýn a 25 domů. Dnešních dnů se dožily jen tři a také kostel sv. Karla Boromejského z roku 1820, který nahradil starší kapli. Na přelomu milénia byl v dezolátním stavu a hrozila mu demolice. Tomu se rozhodli zabránit dobrovolní hasiči z okolí, kteří v roce 2001 kostel opravili a nechali jej znovu vysvětit. Dnes slouží jako filiální kostelík farnosti z nedalekého Lądku-Zdrój.
Také Wrzosówka byla jedním z východisek k cestám na Borůvkovou horu. Vydávali se sem hlavně lázeňští hosté. Rozvoj turismu vedl ke stavbě první rozhledny, která zdobila vrcholek už v sedmdesátých letech 19. století. Byla dřevěná a patřila správě lázní Lądek-Zdrój. Rozhledna ovšem nevydržela příliš dlouho. V roce 1890 ji pro-to nahradila obdobná stavba, kterou nechal postavit Kladský turistický spolek s podporou města Lądek. Ani druhé rozhledně však osud nebyl příznivě nakloněn. Po deseti letech provozu se pod dvěma turistkami propadly dřevěné schody a obě ženy se těžce zranily. Kontrola ukázala, že celá konstrukce je ztrouchnivělá od dešťů, které rozhlednu často bičovaly. Stavební úřad rozhodl, že je nutné stavbu zbourat. Vítr ale zasáhl dřív a 11. září roku 1900 dílo zkázy dokonal.
Stará rozhledna na vrcholu Borůvkové hory nejspíše v roce 1908
Ani v pořadí třetí rozhledna na vrcholu Borůvkové hory neměla dlouhý život. Když v roce 1908 turisté z tehdy německého Lądku postavili podle projektu stavitele Aloise Utnera ml. z Javorníku na stejném místě věž s vyhlídkovou terasou ve výšce 21 metrů, netušili, že za čtrnáct let ani ona neodolá prudkým poryvům větru.
Jako by vyhlídkovým stavbám na Borůvkové hoře osud nepřál. Turisté se však nevzdávali a připravovali další stavbu. Ve třicátých letech 20. století pokus redukovali na vybudování turistické chaty podle projektu syna stavitele někdejší rozhledny Herberta Utnera. Ta se svého zprovoznění dočkala 29. května 1930. Staré fotografie prozrazují, že vedle ní stávala jakási dřevěná konstrukce s možností výhledu, ale bližší zprávy o ní chybí. Po válce chata zanikla, zbyly po ní jen nepatrné stopy základů.
Turistická chata na Borůvkové hoře v roce 1938
Ve čtyřicátých a padesátých letech turistika v Rychlebských horách ochladla na bod mrazu. Staré pěšiny, které hranici příliš nerespektovaly, postupně zarostly. Zanikly i obce, které poskytovaly turistům na hřebeni zázemí. Přes proklamované přátelství mezi Polskem a Československem byla hranice ostře střežena, zejména polskými pohraničníky, kteří neváhali nepozorného turistu překročivšího hranici odvléct k budování Varšavy. Až v šedesátých a sedmdesátých letech se turisté vrátili, ale nebylo jich mnoho. O to více se zdejší kraj zalíbil trampům, samorostům a podivínům, kteří hledali místa daleko od lidí.
Odlehlost a opuštěnost Rychlebských hor využívali i disidenti. Už od roku 1978 začaly skupiny aktivistů navazovat kontakty s polskou opozicí. Nejprve se scházeli v Krkonoších, tamní cesty však brzy neunikly pozornosti StB. Vyhlášení výjimečného stavu v Polsku a represe československé Státní bezpečnosti vedly k tomu, že kontakty byly na čas přerušeny. K jejich opětovnému obnovení posloužila i Borůvková hora, zapomenutá v pohraničním hřebenu Rychlebských hor. Čeští a polští odpůrci režimu se scházeli přímo na vrcholu, maskovaní jako turisté. Jed-no z největších setkání proběhlo 15. srpna 1987.
Díky aktivitám Paměti národa víme, jak podobné akce probíhaly. Sraz byl na české straně na nádraží v Javorníku, kam někteří dorazili vlakem, jiní autem. Pak se všichni společně vydali na hřeben. Obavy ze zásahu bezpečnostních složek byly značné, cesta ale kupodivu proběhla bez problémů. Mezi turisty byli Václav Havel, Rudolf Bereza, Tomáš Hradílek, Petr Uhl, Anna Šabatová, Petr Pospíchal, Jiří Dienstbier, Rudolf Battěk, Václav Malý, Ján Čarnogurský a další protirežimní aktivisté.
Pomník setkávání českých a polských disidentů na vrcholu Borůvkové hory
Na vrcholu Borůvkové hory je už očekávali Jacek Kuroń, Adam Michnik, Mi-rosław Jasiński, Zbigniew Janas, Zbigniew Bujak a další zástupci polské opozice.
Probíhala zde čilá výměna kontrabandu, v němž nechyběla zakázaná literatura, součástky k rozmnožovacím strojům i moravská slivovice. Došlo i na diskuzi o organizaci protikomunistického odboje a představy o následném vývoji ve střední Evropě. „Turisté“ zde formulovali několik společných požadavků, mezi něž patřilo například zkrácení povinné vojenské služby a snížení vysokého stavu konvenčních armád ve východní Evropě či zrušení byrokratických překážek bránících volnému cestování mezi zeměmi sovětského bloku. Na programu bylo i účinné řešení ekologických otázek. Dokument obě strany zveřejnily 21. srpna 1987, v den výročí srpnové okupace Československa, a právě toto datum je uvedeno na pamětní tabuli, která je dodnes k vidění na vrcholu Borůvkové hory. Od roku 2011 událost připomíná pomník.
Po roce 1989 se na Borůvkovou horu začali opět vracet turisté z obou stran hranice. To ale neznamenalo, že bylo jednoduché hranici překročit. Naopak, polská pohraniční stráž hlídala hory až do vstupu obou zemí do schengenského prostoru. Od té doby se konečně dalo opět putovat po hřebeni sem a tam, stejně jako před rokem 1945.
Turistická chata na Borůvkové hoře v roce 1938
Čas svobody je prý i časem budování rozhleden. A tak i na Borůvkové hoře vyrostla další vyhlídková věž, v pořadí již čtvrtá. Tentokrát vzešel podnět k její stavbě z české strany hor. Město Javorník zde s pomocí dotací vybudovalo ocelovou věž opláštěnou dřevem. Otevřena byla 7. října 2006. Její součástí je příjemná útulna, často využívaná pro bivak, kterou v létě doplňuje výtečný bufet. Po 155 schodech turista dojde na vyhlídkovou plošinu ve výšce 25 metrů. Výhled je odtud magický. Nejen na Javornicko a Vidnavsko, ale i na jezera v Polsku, města Nisa, Otmuchów a Paczków s množstvím vesnic kolem. Na západní straně vrcholu se pak otevírá Kladská kotlina, hřeben Rychlebských hor a navazující Góry Bardzkie a Góry Sowie. V dálce zahlédneme Králický Sněžník a z netypické severní strany i Orlické hory a Krkonoše.
Knihu Mlžnou krásou Rychlebských hor od Miroslava Kobzy lze objednat u nakladatelství Regia.
O autorovi
Miroslav Kobza (* 7. dubna 1969, Zábřeh) je novinář, fotograf, autor dramatických a písňových textů, spisovatel, rozhlasový redaktor a dokumentarista.
Od roku 1993 působil jako novinář a později šéfredaktor v týdeníku Region.
V roce 1997 přechází do týdeníku Moravský Sever. Od roku 1998 spolupracuje externě s Českým rozhlasem.
Mezi léty 2002 až 2014 byl vedoucím slovesné redakce Českého rozhlasu Olomouc. Po jejím zrušení pracuje jako redaktor publicistiky. Vytvořil několik desítek rozhlasových dokumentů a publicistických pořadů zaměřených na technické památky, historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti, cestování atd.
Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas Olomouc vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i z přírody, míst zapomenutých i známých bylo odvysíláno už více než 2500 dílů a stále vznikají další.
Podrobný životopis na wikipedii>>
Knihy Miroslava Kobzy
(2020) Mlžnou krásou Rychlebských hor, Nakladatelství Regia
(2018) Putování Zábřežskem po stezkách legend a příběhů, nakladatelství Regia
(2015) Cestou necestou za tajemstvím Hrubého Jeseníku, nakladatelství Regia
(2014) Povídánky od nitěných knoflíků, nakladatelství Poznání
(2007) Miroslav Kobza, Irena Šindlářová: Řeky Moravskoslezského kraje: Tepny krajiny – Putování podél řek za památkami, přírodou a lidmi, nakladatelství Poznání
(2007) Miroslav Kobza, Irena Šindlářová: Tepny krajiny, nakladatelství Poznání
Hledáme redaktory:
Baví tě cestovat, fotit a psát? Chtěl bys sdílet své poznatky z cest a inspirovat další lidi, kam na výlet? Napiš nám na náš email: preshumna(@)seznam(.)cz